Odhalil to matematik, který volá po penzijních restitucích

24. 1. 2014

Miliardy korun. O ty připravil stát tuzemské seniory kvůli nejednotnému vyplácení důchodů a jejich valorizací. To tvrdí matematik z Podůlšan u Hradce Králové Karel Zítek. Přišel na to, když přepočítával dávku pro invalidní manželku. Věc má nyní na stole Ústavní soud. Česká správa sociálního zabezpečení kolem toho mlží.

„Jádro pudla je v tom, že se u nás nevyplácí důchody na kalendářní období, jako všude v Evropě, ale na klouzavý měsíc. Každý důchodce má termín jiný. Jeden bere čtvrtého, jiný až čtyřiadvacátého dne v měsíci. A ten druhý je tudíž okraden na valorizaci důchodu neboť důchody se u nás nevalorizují od prvního ledna jako třeba státní mzdy, ale od lednového výplatního termínu,“ vysvětluje Karel Zítek. Vystudovaný matematik, jenž je dnes živnostníkem v oboru výpočetní technika a pečuje o invalidní manželku, na tenhle "penzijní tunel" přišel už před osmnácti lety, kdy jeho žena dostala první výplatu invalidního důchodu. A už dlouhá léta se za svou pravdu a vzájemnou rovnost důchodců dnešních i budoucích soudí.

            Důchodci obraní o miliardy

S manželkou žije Zítek v malé vesnici Podůlšany u Hradce Králové. Když dostala první výplaty invalidního důchodu, v číslech znalý choť se v nich nemohl dopočítat a přišel na krádež čtvrtletí za bílého dne. Stát, potažmo Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), léta letoucí okrádá důchodce o různé částky při valorizacích důchodů. Z pár drobných se ale za ta léta staly miliardy. „Pokud by průměrný důchod v roce 1990 činil 2500 korun a tehdejší důchodce se dožil dneška, kdy je průměrný důchod pro jednoduchost asi 11 500 korun, pak by celková valorizace činila 9000 korun a takový důchodce byl v průměru ošizen zhruba o 3000 korun. U toho s výplatním termínem až čtyřiadvacátého to pak dělá skoro 6400 korun. Pokud měl takový starodůchodce roku 1990 důchod vyšší, dělá to ještě více,“ vypočítává s tím, že za zmíněné období proběhlo třicet valorizací. Pokud by všichni tuzemští důchodci, co se jich kdy valorizace týkala, ještě žili, tak jde o částku řádově kolem 10 miliard korun. „Žijícím důchodcům, kterých je i s invalidy kolem dvou milionů devíti set tisíc, se podle mě dluží tak tři miliardy,“ odhaduje.

Ohledně částky, o kterou stát ošidil jeho invalidní manželku, má také celkem jasno. „Manželka byla dva roky v částečném invalidním důchodu, což by bylo dost složité počítat, takže začneme od roku 1997, kdy jí byl přiznán plný invalidní důchod. Dodnes se valorizoval o 5491 korun a stát jí valorizaci dluží za 22 z 31 kalendářních dnů, takže 3897 korun. S částečným invalidním důchodem by se to mohlo vyšplhat na zhruba 4500 korun. Přestože má průměrný důchod, výše dluhu je dána tím, že ho dostává až 24 dne v měsíci, což je nejzazší možný termín výplaty důchodu,“ sumarizuje.

            Matematikova cesta ke spravedlnosti

Na pomoc si bere i Listinu lidských práv a svobod. „Tyhle rozdíly ve vyplácení valorizací, tedy jak se každému valorizuje od jiného dne, se neslučují s Ústavou. Listina lidských práv a svobod totiž zapovídá, aby stát dělal mezi občany neodůvodněné rozdíly. Listina je součást Ústavy a stát v tomto případě rozdíly mezi lidmi dělá,“ podotýká Zítek. Léta se už ohledně této disproporce soudí, ale jen co se týče jeho manželky, protože to soudní systém tak vyžaduje. Chybu v zákoně nemůže napadat ten, kdo ji objeví, ale ten, kdo je chybou postižen, takže se vlastně soudí jeho manželka. Se svými závěry seznámil nespočet politiků a nic. Nyní vše dostane na stůl Ústavní soud.

„Pokud ten rozhodne, že valorizovat od splátky důchodu je v rozporu s Ústavou, tak vlastně rozhodne, že v minulosti stát důchodce o peníze v rozporu s Ústavou ochudil. Vím, že zákonné ustanovení nelze zrušit či měnit retroaktivně, ale vznikne tím alespoň morální apel na zákonodárce, aby přijali novou právní normu, tedy zákon o penzijních restitucích. Vždyť v případě církví se restituce vyplácí. A politici v čele s Miroslavem Kalouskem vždy tvrdili, že co bylo ukradeno, má býti vráceno. V tomto případě bylo ukradeno prokazatelněji než církvím, protože to ČSSZ může vyčíslit přesně na korunu. Proto hovořím o penzijních restitucích, v jejichž rámci by mohly být důchodcům zpětně vyplaceny peníze, co jim stát dluží,“ doplňuje.

Česká správa sociálního zabezpečení se k tomu vlastně nevyjádřila. Mluvčí ČSSZ Jana Buraňová nejdříve zaslala tiskovou správu o důchodech. V ní se píše, že důchody se letos v průměru zvýšily o 45 korun. Průměrný starobní důchod tak činí 11 015 korun. „Nemáme nástroj, kterým bychom mohli nepříznivou situaci seniorům kompenzovat. Můžeme jen, a domnívám se, že je to po zlepšeném hospodaření veřejných rozpočtů ve srovnání s loňským rokem reálné, navrhnout nové sněmovně mimořádné navýšení důchodů,“ vyjádřil se ve správě Jiří Biskup, vrchní ředitel sekce sociálně pojistných systémů Ministerstva práce a sociálních věcí. ParlamentníListy.cz tudíž vyzvaly mluvčí ČSSZ znovu, aby se vyjádřila ke zjištěním matematika Zítka. „Každý důchodce, kterému ČSSZ vyplácí důchod, obdrží během ročního období 12 splátek ve výši odpovídající valorizaci. Postup výplat důchodů je upraven právní úpravou, podle níž se ČSSZ musí řídit,“ napsala poté Buraňová.

            Matematik má podporu z Evropy

Ve svém pátrání šel Zítek až za hranice. Napsal do jednatřiceti evropských zemí. Když dostal odpověď, vždy s tím, že se u nich vyplácí důchody na kalendářní měsíc, na Maltě na kalendářní týden. Myslel si, že stejný problém bude mít jako nástupnický stát Československa i Slovensko. Dopisoval si tedy i se slovenským ministerstvem práce, sociálních věcí a rodiny, tamní sociální pojišťovnou a tamním Ústavním soudem. Z toho, co se dozvěděl, byl v šoku. „Na Slovensku tuto zásadní chybu odstranili již v roce 2001. Podařilo se mi zjistit, že k této nápravě tam nedošlo na základě rozhodnutí jejich Ústavního soudu, ale jaksi samovolně v rámci legislativního procesu při přípravě nového zákona o sociálním zabezpečení. Nepodařilo se mi ale zjistit, kdo tam byl konkrétně tím osvícencem, který s myšlenkou, že i výplaty důchodů je potřeba upravovat od jediného a jim všem společného data, přišel,“ podotýká a hned dodává:  „Je trochu k pláči, že se mi doposud ani s argumentem Slovenska a potažmo celé Evropy, protože důchody se skoro v celé Evropě vyplácejí jednotně, nepodařilo přesvědčit v Česku žádný z úřadů o tom, jaký je ve vyplácení důchodů kráter nespravedlnosti.“

„Na pochopení toho, že na Slovensku si již třináctým rokem důchodci rovni jsou a u nás stále ne, stačí jen špetka selského rozumu. Na Slovensku, kde se všem valorizuje od prvního ledna, dostávají důchodci doplatek valorizace na období od počátku ledna do jejich lednového výplatního termínu. Již například na desátého ledna tam tedy všichni mají důchod valorizovaný a ne jen někteří. Zásluhou tohoto doplatku jsou si navzájem rovni. V  Čechách si prý jsou rovni též, i když doplatek nedostanou. To ale nesedí. Obojí správně být nemůže a není. Důchodci musí dostat stejné peníze ne za kalendářní rok, tedy v průběhu tohoto roku, ale na kalendářní rok, tedy na jeden každý den tohoto roku. Myslím si, že tentokrát nejde o zlý úmysl našich ministrů financí a legislativců důchodce okrást. Jde o absenci selského rozumu ve vyšších patrech moci,“ rozebírá matematik.