Ekonomická jednota nebude fungovat bez federace
Evropská unie by podle Švihlíkové měla nastavit mechanismy, které by zohlednily různou ekonomickou výkonnost jednotlivých členských států, a to především u těch, které jsou členy eurozóny. K zohlednění této skutečnosti EU ještě nepřikročila a podle ekonomky je to zásadní chyba.
„Měnová unie vyžaduje federaci, ale na to nejsou připraveni ani občané, ani samotní političtí lídři. V tuhle chvíli se Evropská unie zasekla v mezipatře – zpátky se jí nechce, protože by to bylo hodně nákladné, a navíc nikdo pořádně neví, jak by se vlastně mělo couvat, prudce nahoru to ale taky nejde, protože si to v téhle chvíli nemůže většina zemí dovolit,“ pokračuje expertka. Jednou z cest je i existence více současně platících měn v jednom prostoru. Např. v Řecku by paralelně mohla fungovat drachma s eurem. V Řecku však již delší čas panuje velké sociální napětí a nelze vyloučit ani to, že se v zemi jednoho dne vylodí nějaká armáda, která bude dohlížet na klid v ulicích.
Německo stlačilo mzdy a bohatne
Následně se Švihlíková vyjadřuje i k situaci v Německu. Této zemi se dnes ekonomicky daří, ale podle ekonomky je to za cenu stlačení mezd vlastních pracovních sil a pak také levné pracovní síly z Východu, která generuje slušné zisky v německých dceřiných firmách. Německá politika, která vede k vytváření přebytků, však na straně druhé vede k zadlužování jiných států. Z toho podle Švihlíkové plyne, že by se s německými finančními přebytky mělo nakládat efektivněji.
Boj s daňovými ráji jen na oko
Nejen naši ekonomiku trápí také vyvádění zisků do daňových rájů. S těmi je podle Švihlíkové třeba bojovat. Politický boj se však zatím příliš nedaří, protože vrcholní představitelé státu bojují s tímto fenoménem v podstatě jen na oko. Klasickým příkladem je podle ekonomky britský premiér David Cameron. Ten se sice staví proti daňovým rájům, ale dělá to prý jen tak, aby nepoškodil sponzory své vlastní strany.
Druhou možností boje proti daňovým rájům je společenský bojkot zboží od firem, které své zisky do oněch rájů převádějí. V britské společnosti k tomuto bojkotu již dochází, ale Švihlíková si není jistá, zda je česká společnost zralá na něco podobného.
„Je pravda, že Britové jsou v tomhle ohledu mnohem dál. Na druhou stranu i v Česku zaznamenávám jistý posun. Už to tady není tak hrozné jako před lety. Lidé jsou už schopní se určitým způsobem aktivizovat a sdružovat. Když vidí, že se děje něco špatného, tak se proti tomu nebojí veřejně vystoupit,“ uzavírá Švihjlíková s tím, že česká společnost má před sebou stále ještě kus cesty v otázce vlastní emancipace.
