Děkuji největšímu drogovému dealerovi (alkoholu, nikotinu), který mě okradl o můj osobní automobil. Děkuji tedy tomuto největšímu zloději, neboť díky němu mám možnost ve vlacích a autobusech sdílet s ostatními společně naše názory. "Stejně nic nězrobíme", nebo "K volbám poprvé ve svých 76 letech nepůjdu". Dozvěděla jsem se od vedle mě sedící ,frustrované politickou scénou, dámy. "Rád bych volil do EP Prof. Jana Kellera, ale ne ČSSD! Ale volební zákon mi to neumožňuje!" Přidal se muž sedící vedle. Politikové totiž "kroužkování" vnímají jako zvůli lidu, která by je mohla mocensky ohrozit. Kdo je tedy viníkem a kdo obětí této patové situace? Pokud si neuvědomíme, že mylně se pasujeme do role oběti, žádnou nápravu nezjednáme. V tomto případě jsou totiž dva. Jeden, co DĚLÁ a druhý, co se NECHÁ. Pakliže by se druhý nenechal, tak první by nemohl konat! Jednoduché, jak facka, viďte? Tak proč si necháme praktiky politiků líbit? Kde je náš občanský nesouhlas s jejich skutky? Kde je naše aktivita, zájem o NÁŠ veřejný prostor? Naše nepoučitelnost je společným jmenovatelem toho, že výrazné zlepšení - tedy svobodu, stále nemáme. A jako 19. století nazývalo se též "stoletím páry", nazvala bych to současné "stoletím lží". Jak jinak si vysvětlit ten rozpor v nás? Nejniternější naše podstata poptává svobodu, ale ústy lžeme, když poptáváme pevnou ruku, která élent vezdejší zglajšaltuje? Uvědomujeme si vůbec nebezpečí naší poptávky "Adolfa"? Fašizace společnosti ! Lidé, bděte, chce se mi křičet. Ale sedím v autobuse. A trpělivě naslouchám dámě, která svůj prožitý život líčí jako jedno velké utrpení. A možná, vlastně ani nechce si přiznat, kdo je viníkem a kdo obětí. Moc by ji pravda bolela. A co my ostatní? Také si stále budeme lhát ve stylu :"To oni, politici, oni za všechno můžou". Gina