Neexistuje úplně bezpečný finanční produkt. Druhý důchodový pilíř, jak ho prosadila domácí pravice, je jenom dalším typem finančního produktu. Nejde o lepší odpověď na problémy důchodového systému. Zavedení druhého pilíře neřešilo ani otázku stárnutí populace, i když ho ODS s TOP 09 údajně zaváděly právě proto.

 

Jako stát jsme v okamžiku zřízení II. pilíře začali vyvádět prostředky z průběžného důchodového systému k soukromým fondům. Za loňský rok šlo o 212 milionů korun. Letos předpokládáme, že půjde asi o 700 milionů.

Prostředky, které začaly chybět ve státním průběžném systému, chtěla pravicová vláda doplnit zvýšeným výběrem DPH. Proto prosadila od ledna 2012 zvýšení snížené sazby DPH z 10 na 14 procent a o rok později nakonec ještě zvedla základní sazbu na 21 a tu sníženou na 15 procent.

Jenže za rok 2012 vzrostl výběr DPH jen o 4,1 procenta, i když tehdy ministerstvo financí plánovalo, že se příjmy zvýší více než třikrát. Podobně výběr DPH vzrostl i v roce 2013, i když zjevně jen díky dalšímu zvýšení sazeb. Se zvýšením cen totiž klesla poptávka.

Rozhodnutí ODS a TOP 09 tedy na jedné straně snížilo množství prostředků na vyplácení stávajících důchodů. A zároveň zdražilo všem lidem včetně seniorů základní potřeby. Svým způsobem jsme tedy nechali dnešní důchodce platit na svůj důchod dvakrát – poprvé v letech, kdy pracovali, a tedy platili odvody na důchodové pojištění. A podruhé dnes ve vyšších cenách potravin, léků nebo denního tisku.

Petr Kamberský (Méně je více. Pravda je lež, LN 11. 6.) by mě rád zesměšnil. „Loni,“ píše, „do druhého pilíře odteklo 212 milionů. Na první jde 7,2 procenta z vybrané DPH, kde stát loni vybral 220 miliard. 7,2 procenta je 15,8 miliardy. Přes dvě stě milionů odteklo, skoro 16 miliard přiteklo.“ A že prý, co je víc.

Je třeba říct, že kdyby se plány pravice naplnily a do II. pilíře odešlo půl milionu i více lidí, chybělo by tam deset i více miliard korun každý rok. Takto „jen“ do důchodového účtu směřují peníze, které by jinak mohly jít například na podporu aktivní politiky zaměstnanosti. Že tolik peněz nechybí, je jen velké štěstí. Proto je na místě diskutovat, jak chybějící prostředky do systému jednak vrátit, a jednak přivést. I ta úvaha bude na důchodové komisi, ve které se pod vedením profesora Martina Potůčka scházejí odborníci i zástupci hlavních politických stran.

Důchodový systém, ať fondový navázaný na finanční skupiny nebo státní průběžný, je spojen s reálnou ekonomikou. Na účtu můžete mít peněz, kolik chcete. Pokud se nebude vyrábět, všechny úspory zničí inflace. Cílem důchodového systému je převést politicky stanovenou částku od ekonomicky aktivních lidí k seniorům, kteří si za svou celoživotní práci zaslouží důstojnou penzi. Růst mezd je v posledních letech (snad jen s výjimkou roku 2013) výrazně vyšší než výnosy důchodových fondů, které málokdy dosáhnou na inflaci. Takže státní průběžný systém je jako nástroj pro převod peněz jasně výhodnější.

Pokud jde o zrušení druhého pilíře, jde o dohodu koaličních stran. Upřednostnili jsme zájem na základním sociálním zajištění lidí před zájmem finančních skupin podnikat s penzemi, tedy s bezpracně získanými veřejnými prostředky. Od chvíle, kdy svoboda pohybu zrušila rodinnou záruku péče o staré lidi, je stát jediný, kdo tento úkol může zajistit pro všechny.

Text vyšel v Lidových novinách 17. června 2014.