Pokud si myslíte, že učitelem může být každý,

                       kdo 45 minut udrží křídu a moč, jste na omylu.                 

                      Abyste si to patřičně představili, vybrala

                      jsem vám 9. třídu v čase, kdy jsou všichni

                      přijati na střední školy. Člověk by řekl - proč

                      sem vlastně ty vousaté a prsaté děti ještě chodí

                      a nezůstanou radši doma, když se stejně odmítají

                      učit? No protože je pro ně škola jen druh

                      zábavy, estráda, show.

                      Tak, připraveni ke vstupu do třídy?

                      Totální výtlem

                      Začátek hodiny. Nenechte se zmýlit malým počtem

                      žáků v učebně.

                      Zbytek přijde tak za čtvrt hodinky - musí

                      nakoupit v Žabce naproti kuřivo, čipsy a Redbuly.

                      Když omladina dorazí, vevalí se s ní do třídy

                      čmoud trávy, cigár a tabáku z vodních dýmek.

                      Jakmile se žáci usadí, začnou si vyměňovat

                      flašky s pitím (pitný režim zaručuje školní řád).

                      Vzduchem létají z první do poslední lavice

                      plastové lahve, které se občas za letu srazí.

                      „Kreténe, debile, čubko, zmrde!“ ozve se

                      obvykle po takové kolizi, což druhá strana

                      kvituje slovy:

                      „Mrdám na tebe, čuráku vyjebanej! (oslovení

                      „čuráku“ je dnes mezi mládeží konverzační obrat

                      stejně jako kdysi „vole“).

                      Když ty štěbetálky za cenu vyřvaných hlasivek

                      ztišíte, začíná nejklidnější fáze hodiny.

                      Třetina třídy zalehne se staženými kapucemi

                      na lavice dospat noc strávenou na ICQ, Facebooku

                      či Wowku (World of WarCraft),

                      třetina si začne vyřizovat korespondenci v

                      mobilu a zbytek osazenstva tupě zírá vyrývaje

                      žiletkou klikyháky do lavic, či, patří-li k

                      hnutí emo, do svého předloktí.

                      Nyní můžete začít s výkladem.

                      Ovšem i kdybyste jim říkali, že jste právě

                      vynalezli elixír nesmrtelnosti, jedinou reakcí

                      bude cedulka NUDA K CHCÍPNUTÍ! opřená o penál

                      dívenky, kterou vzali bez přijímaček na

                      gymnázium, přestože běžně píše „bríle“, „výtr“

                      či „lžýce“.

                      Při psaní na tabuli dejte pozor, aby v křídě

                      nebo v houbě nebyl špendlík a uvnitř tabule

                      přilepená vložka nebo použitý toaleťák.

                      Nikdy nedávejte k rozboru věty, jako Chlapec

                      měl malého ptáčka, Láďa objel vesnici či Jedli

                      jsme vejce natvrdo. Jakýkoli dvojsmysl dohání

                      znalce Kameňáků a Prciček k nepříčetným

                      záchvatům smíchu.

                      Při „totálním výtlemu“ začnou hýkat,

                      nekoordinovaně sebou zmítají, až se smíchy svalí

                      pod lavici, kde ještě dlouze tlučou rovnátky o

                      lino.

                      Žáci s největším počtem uhrů na cm² jsou

                      dvojsmysly uneseni natolik, že zuřivě čmárají po

                      lavici kosočtverce a nápisy PRC, MRD, ŠUK.

                      Donutíte-li je to smazat, vylijí na lavici

                      celý obsah ředidla a ve třídě je rázem

                      nedýchatelno.

                      Po otevření oken dozajista nějaký šikula zapálí

                      na parapetu noviny, takže se dovnitř vevalí

                      hustý dým.

                      To si snad děláte…

                      Vytrženi tím cvrkotem z letargie začnou žáci

                      kolektivně syčet, bučet, mečet, mňoukat,

                      vzájemně si prozvánět mobily či pouštět písně

                      typu: „Jsem gay, jsem teplej!“

                      Hoch, jenž za celý rok nesundal z hlavy

                      kšiltovku, v níž vypadá jako lego panáček, na

                      vás ukazuje vztyčený prostředník „jako že jste

                      jednička“ (vivat, Topolánek).

                      Než se stačíte naštvat, nahrnou se zadní řady

                      k oknu, protože po ulici právě projíždí bývalý

                      propadlík na čtyřkolce.

                      Po návratu do lavic zjišťují, že jim zmizel

                      gel na vlasy, rozečtený Blesk či Inteligentní

                      modelína (!).

                      Během vyšetřování se ozývají výkřiky: „Drž

                      hubu, prase, buzno, faráři!“

                      Směřují k žákovi v přední lavici, který celou

                      hodinu zarytě mlčí a provinil se tím, že nechodí

                      s ostatními krást do Žabky ani hulit na kuželník.

                      To víte, jsou to citlivé děti a mají svůj

                      názor.

                      „Můžu na záchod?“ ptá se mládenec, který

                      byl během letních prázdnin dvakrát venku, tj.

                      60 dní strávil od rána do noci u počítače, a už

                      dávno ztratil pojem o realitě.

                      Jelikož je tuto hodinu už sedmnáctý, kdo chce

                      na WC, nepustíte ho.

                      „To si snad děláte prdel? To je moje

                      právo!“začne křičet a vy máte chuť

                      srolovat závěsnou ceduli Práva dítěte, co visí

                      na zdi, a prásknout ho s ní, až by hubou smazal

                      tabuli.

                      Ale nemůžete. Nemůžete jim zabavit mobil,

                      vyloučit je ze školy ani poslat do zvláštní bez

                      jejich souhlasu.

                      Můžete od nich akorát tak chytnout vši,

                      žloutenku nebo křivé obvinění ze sexuálního

                      obtěžování.

                      A tak se raději modlíte, aby někdo z té hordy

                      konečně zavolal, že je ve škole bomba.

                     Tím adrenalinová lekce končí.

                      Učitelé při evakuaci vybíhají naproti do

                      Žabky vsadit si Sportku, jedinou vidinu

                      záchrany, anebo je sanitky odvážejí rovnou do

                      Bohnic, pokud si už předtím neprokláli srdce

                      ukazovátkem.

                      Ti největší šílenci zůstávají až do důchodu.   

                      Autor učitelka ZŠ