POLITOLOGOVÉ Agentura STEM se zaměřila v uplynulých dnech na názory Čechů na to, co vše se podařilo vybudovat po roce 1989, co pád tehdejšího režimu přinesl i na to, z čeho cítí největší zklamání. ParlamentníListy.cz doplňují tato konkrétní čísla názory politoložky Vladimíry Dvořákové, které byla tato otázka též položena – jak v nedávno vydané knize, tak přímo naší redakcí.

 

Začněme však slíbenými čísly. Mírně nadpoloviční většina českých občanů (54 %) se domnívá, že se v naší zemi podařilo od roku 1989 vybudovat základy demokracie. Jelikož byli respondenti dotazovaní též na to, jak pohlížejí na odbornou úroveň současných politických představitelů, ukázalo se, že vyšší podíl lidí (63 %) považuje tuto jejich stránku za lepší, než tomu bylo u politiků minulého režimu. I na otázku k navrácení majetku v restitucích výrazná většina naší veřejnosti (74 %) reaguje, že šlo o správný krok. Ovšem kupónovou privatizaci lidé hodnotí většinou negativně. Pouze necelá pětina (18 %) ji považuje za správnou věc.

(Citovaný výzkum STEM byl proveden v sérii TRENDY na reprezentativním souboru obyvatel České republiky starších 18 let ve dnech 31. října až 9. listopadu 2014. Respondenti byli vybráni metodou kvótního výběru. Na otázky odpověděl soubor 1071 respondentů, pozn. red.).

Revoluce, nebo transformace?

V souvislosti s 25. výročím od sametové revoluce se drala na veřejnost otázka, do jaké míry šlo skutečně v oněch listopadových a prosincových dnech roku 1989 o revoluci. Nebyla to třeba navíc jakási transformace? I to bylo důvodem, proč byla vydána kniha, ve které se pokouší na otázku odpovědět celá řada odborníků z řad českých, slovenských a amerických politologů a sociologů. Mimo jiné například Vladimíra Dvořáková. Ta se zamyslela nad tím, zda nebyly revoluce v dřívější historii pouhou sezónní záležitostí. A zda se současná společnost již nezměnila natolik, že by postrádaly smysl?

Karikatura sociálně tržního hospodářství?

„Ano, často jsem si takovou otázku kladla. Revoluce přinášejí radikální změnu, odstraňují určité bariéry, které brání našemu vývoji, zároveň se vždy v té či oné podobě institucionalizuje systém. I když někdy v rozporu s cílem a hodnotami oné proklamované změny. Otázkou tedy je, zda existuje vůbec ještě prostor pro reformy v rámci určitého systému. V případě naší republiky se domnívám, že ano. Liberální demokracie a sociálně tržní hospodářství, jež jsme v Česku vytvořili, je totiž spíše jejich karikaturou. Proto je zde nutnost základních změn – třeba jen proto, aby další revoluční změny a proměny společnosti nevycházely z této karikatury,“ uvedla profesorka politologie na VŠE Vladimíra Dvořáková.

Jak v knize Revoluce nebo transformace dále poznamenává, události roku 1989 lze ale vnímat pozitivně. Zejména proto, že se otevřel prostor ke změnám. „Výrazně též posílil prostor osobní svobody s možností cestovat, rozhodovat o svém životě, publikovat dle svého uvážení, vyjadřovat se ke společenským a politickým otázkám. Ovšem i tyto svobody jsou částečně omezeny společenským prostředím, a tak jsme svědky manipulace, nepravd a dogmatických tvrzení ze strany některých reprezentantů ‚svobodné žurnalistiky‘, též i cílených kampaní proti nositelům jiných názorů. Přesto je ale do značné míry na nás, zda se necháme zastrašit, otrávit, zda nekriticky přijmeme aktuálně vládnoucí fráze a klišé,“ vyjádřila se politoložka. De facto tak vysvětlila i to, proč aktuální průzkum mezi Čechy přinesl takové výsledky ohledně názorů na uplynulých 25 let a význam Listopadu 1989.

Občan se chová tak, jak mu to režim a systém dovolí

Podle Dvořákové je největší problém doby po roce 1989 to, že stále dochází k odmítání potřeby vybudovat základní principy právního státu a kontrolních institucí a mechanismů, jež by dostaly pod kontrolu politiku. Je na místě dodat, že ona sama na tento jev upozorňuje již dlouhodobě.

„Někteří politici jistě věděli, proč právní stát nechtějí, s mnohými intelektuály, kteří je v tom dokonce podpořili, zřejmě očekávali, že mravní obroda přijde s nástupem nových lidí. To ale není možné. Většina lidí se chová tak, jak jim to systém dovolí. Pár jedinců, kteří se proti tomu postaví, proto zaslouží úctu. Ale málokdy něco změní,“ upozorňuje profesorka politologie Dvořáková.

Ta nedávno v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz vysvětlila i to, co samozřejmě může mnohé v takovýchto souvislostech napadat. Totiž, zda stav, ve kterém se nacházíme, není produktem kapitalismu, který se zvrtnul někam, kam neměl...

Kapitalismus původně po ‚Sametu‘ Češi nechtěli

„Připomněla bych, že když se u nás dělaly například průzkumy veřejného mínění koncem roku 1989, tak tu kapitalismus nechtěl téměř nikdo. Tuším, že šlo jen asi o tři procenta. Nebylo divu, po 40 letech jiného režimu a silné socialistické propagandy. Možná ještě závažnější bylo to, že když lidé hovořili o demokracii, většinou si představovali hlavně ty plné supermarkety… To však nelze nikomu vyčítat. Zajímavé je, že průzkumy veřejného mínění v letech 1990 až 1996 už ukazovaly, že si Češi mysleli, že úspěch souvisí se vzděláním, tvrdou prací. Po roce 1995 ale tato víra, jak ukázaly a potvrdily další průzkumy, začala klesat, protože byla konfrontována s realitou. Lidé viděli, kdo se dostával nahoru a jakým způsobem,“ konstatovala Dvořáková ve vyjádření pro ParlamentníListy.cz.

A proto upozorňuje na to, že kapitalismus se v průběhu svého vývoje měnil. Přitom je na místě též říci, že kapitalismus jako takový nemusí být nutně svázaný s demokracií. Je tedy to rozladění mezi Čechy spojeno i s tím?

Přesto kapitalismus převládl. Nyní ale prochází krizí

„Projevy krize kapitalismu nesporně vnímáme, a to v celém světě. Je to spíše otázka pro ekonomy, jak dalece se kapitalismus proměnil, jak se například proměnila funkce bank. Pro politology a sociology se zdá velmi podstatné, jak se rozpojilo rozhodování a odpovědnost. Pokud byl člověk vlastníkem a měl třeba malou ševcovskou dílnu, tak věděl, že pokud bude ty boty šít špatně, nikdo k němu nebude chodit a dopadne špatně, podobně to bylo i později, pokud měl továrnu na boty, jako třeba Baťa. Nyní některé globální firmy někam přijdou, chovají se špatně vůči životnímu prostředí, zaměstnávají děti, nechávají lidi pracovat ve špatných podmínkách, neplatí zdravotní pojištění (mnohdy nám jsou dávány za vzor, protože mají vysokou konkurenceschopnost díky nízkým nákladům), pak odejdou tam, kde se mohou třeba chovat ještě hůře… A nic se neděje. Navíc vlastník je nejasný, rozhodují manažeři, kteří sledují jen rychlý a bezprostřední zisk, a když se to nepovede, čekají je ‚zlaté‘ padáky. To vyvolalo po celém světě znechucení,“ popsala Vladimíra Dvořáková.

I proto se tyto jevy promítají i do situace v České republice a mezi jejími obyvateli. „Jsme součástí moderního a globalizovaného světa. Ale máme i naše typické vnitřní problémy, které v té či oné míře nalézáme i v dalších postkomunistických zemích. Za nejdůležitější z nich považuji obrovské propojení byznysu a politiky. Byznys tak nyní přímo ovlivňuje politiku a stát je nakonec vnímán jen jako určitý zdroj zisku. Politika je často chápaná jako forma podnikání, proto se politici brání skládat účty veřejnosti, proto se za každou cenu snaží zabránit fungující nezávislé státní správě. Naopak, chtějí mít stát pod kontrolou a dosazovat do vysokých funkcí své lidi, kteří se často vyznačují hlavně tím, že jsou loajální a hloupí, protože takoví lidé nekladou otázky a slepě poslouchají osoby v pozadí. Proto také v této zemi skoro nic nefunguje tak, jak je běžné jinde…“ uvedla pro ParlamentníListy.cz Dvořáková.

Čeká Česko i svět další revoluce? Začněme s ní každý u sebe, říká politoložka

I když se odpověď na to, zda svět a třeba i Česko čeká v nejbližší době nějaký další revoluční krok či transformace, hledá velice těžko, což potvrzují i názory odborníků v knize Revoluce nebo transformace, zcela jisté je to, že i jedinec může ovlivnit chod celé země. I když to, do jaké míry to může mít nějaký viditelný efekt, nezkoumal ani výše jmenovaný aktuální průzkum veřejného mínění.

„Byť každý má pocit, že je bezmocný, protože si říká, co zmůže s těmi lidmi nahoře, není to úplně pravda. Každý z nás přece může dát najevo, že tohle není to, co chceme. Třeba i slušným chováním v každodenním životě, vystoupením proti aroganci a šikaně třeba i na pracovišti. Ale především je nutné dávat najevo, že tito lidé a jejich způsob chování není způsob chování elit, jak by nám možná někdo chtěl namluvit. Že to je chování lidí, kterým moje babička říkala 'póvl'. Toto označení se nikdy nevztahovalo k bohatství či chudobě, ale k chování, vlastnostem, hodnotám. Pokud většina veřejnosti bude dávat najevo, že tito intrikující, zamindrákovaní a arogantní lidé jsou vlastně směšní, jejich řeči jsou směšné a jejich chování je směšné, tak to může mít trochu osvobozující dopad. Zkusme se proto trochu posmívat tomu, co se tady stává normou. I těm rádoby odborníkům, kteří ‚nastavují procesy‘,  ‚zkomunikovávají‘ problémy společnosti, podrážejí si navzájem nohy a okopávají kotníky,“ uzavřela politoložka.

V listopadu 1989 jsme chtěli demokracii. Povedlo se?

Pravdou je, a toto výzkum ukázal, že v listopadových demonstracích roku 1989 Češi volali po návratu demokratických principů do života naší společnosti. A nyní - po čtvrtstoletí - není v českém veřejném mínění stále jasno, jak jsme v tomto bodě „uspěli“. Jen mírně nadpoloviční většina občanů si totiž myslí, že se u nás skutečně podařilo základy demokracie vybudovat. Téměř srovnatelný podíl lidí však zastává opačné stanovisko a o reálném naplňování demokratických principů pochybuje.

Průzkumy STEM se uskutečňovaly ve více než dvacetileté časové řadě. Proto v nich lze sledovat postupné oslabování původně v Česku převládajícího tříčtvrtinového názoru, že politici režimu po roce 1989 jsou na vyšší odborné úrovni než politici minulého režimu. Nyní se zdá, že v posledních letech průzkum potvrzuje slova profesorky Dvořákové. Nejkritičtější byla zatím česká veřejnost v roce 2010, kdy si jen mírně nadpoloviční většina občanů myslela, že z hlediska odborných schopností jsou na tom současné politické elity lépe než jejich komunističtí předchůdci.

Přesto jistým pozitivním náznakem změny může být to, že v současné době je hodnocení aktuální politické reprezentace poněkud lepší než před těmi čtyřmi lety. Ovšem hodnot výsledků průzkumů z první poloviny devadesátých let nedosahuje…