Petr Hájek: Burani z východu! Úzkosti a naděje ilegálních migrantů jsou víc, než ty vaše!

30.08.2015 21:52
30. 8. 2015

Petr Hájek rozebírá otevřeně sprostá slova jednoho z vládců EU, který krásou nechtěného nastínil, co nás, bezprávný kompars v gubernii, čeká a nemine

Petr Hájek: Burani z východu! Úzkosti a naděje ilegálních migrantů jsou víc, než ty vaše!
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Hájek

Drzost francouzského ministra zahraničí Laurenta Fabiuse je sice bezmezná, ale nikoli bezprecedentní: "Když vidím jistý počet zemí Evropy, které neakceptují kvóty (pro imigranty), pokládám to za skandální," prohlásil v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Europe 1, televizi RTL a list Le Monde. Dodal, že tyto země se nacházejí na východě kontinentu. Prostě – co si to ti burani z východu dovolují? Jednou jim něco nařídíme, tak budou skákat, jak pískáme. Neuvědomují si snad, že jsou pouhou gubernií našeho francouzsko-německo „grand-landu“?

Ještě stále máme v uších výrok prezidenta Jacquese Chiraka z roku 2003, která pronesl na adresu zemí, jež se tehdy ke vstupu do unie teprve připravovaly. „Kandidátské země propásly dobrou příležitost mlčet,“ řekl tehdejší šéf Elysejského paláce na adresu zemí, které (vskutku šíleně) podporovaly americkou intervenci do Iráku. Česká média to tehdy jako jeden muž odsoudila, protože za podporou Američanům v jejich neospravedlnitelné invazi do Iráku – jež byla na počátku dnešní imigrantské vlny – stál „svatý“ Václav Havel.

Jak zareaguje dnešní mainstream – tedy korporátní média a „pražská kavárna“ se svou Peticí akademiků – lze proto snadno odhadnout.

Krása nechtěného

Přístup některých východoevropských zemí k imigrantům je skandální, prohlásil Laurent Fabius. Vynadal zvláště Maďarsku, které v sobotu dokončilo žiletkový plot na hranicích se Srbskem a do listopadu ho chce vyhnat do výšky čtyř metrů. Budapešť tím prý nerespektuje evropské hodnoty. Řekl také, že je šokován, když slyší hovořit o běžencích jako o „produktech“. „Neměli bychom zapomínat, že to jsou muži, ženy a děti se svými úzkostmi a nadějemi,“ setřel slzu z oka Fabius. A pak ještě prozradil něco vskutku pozoruhodného, co bychom neměli přehlédnout.

Ale nejprve pochválil (přímé i nepřímé) organizátory migrantské krize: Odvážně se prý k této problematice staví především Německo. Francie sice stojí pevně po jeho boku, ale odpovědnost by podle něj měla převzít celá Evropa. A pak zavěštil: „Přistěhovalecká vlna jen tak neskončí a bude trvat několik let.“

A aniž se začervenal, objasnil, že jejími příčinami jsou „chudoba, oslabení států a války“. A protože je samozřejmě dokonale politicky korektní – a závislý na stamiliardových ziscích „zeleného velkoprůmyslu“ – neopomněl dodat, že „klimatické změny pak v příštích letech tento jev ještě posílí.“

Opravdu zlatá slova. Takříkajíc „tři v jednom“. No nekup to! Fascinující je na tom ale zvláště to, že podstatou této nebetyčné drzosti se média vůbec nezabývají. Přitom tento namyšlený blahobytný idiot z Paříže krásou nechtěného řekl na malém prostoru vlastně všechno podstatné. Podívejme se proto na jeho slova blíže.

Skandál, nebo podstata věci?

Přístup některých východoevropských zemí (počítá k nim středoevropské Rakousko i Českou republiku) je prý skandální, protože nechtějí akceptovat „kvóty“.

Připomeňme, že ty jsou ovšem dnes již dávno zcela marginální záležitostí. Jde totiž o „uprchlíky“ v táborech mimo EU, z nichž se má stínově vybrat zhruba čtyřicet tisíc – a ty podle kvót přidělit jednotlivým zemím. Jenže mezitím se přes hranice valí statisíce jiných, které si již „vybírat“ nesmíme a nebudeme. Prostě tu již jsou – a naší povinností je postarat se o jejich sociální zázemí – o jakém se našim sociálně potřebným spoluobčanům ani nezdá. Jen tak. Z rozhodnutí „vyšší moci“ v Berlíně a v Paříži.

Proč o tom Fabius tedy mluví? Protože jde o princip: Unie je sice formálně založena na „rovnoprávném postavení“ všech jejích členů, ale jejich „suverenita“ je omezena euro-verzí nám tak dobře známé Brežněvovy doktríny. Jinými slovy, hra na samostatné rozhodování končí tam, kde začínají zájmy Německa a Francie, respektive bruselské administrativy. Takže kdo s „kvótami“ nesouhlasí, „propásl dobrou příležitost mlčet.“ To abychom nezapomněli, jak to v EU chodí. Ale to je nakonec úplně jedno. Jde o něco důležitějšího.

Pokrytectví jako metoda

Hlavní metodou vlády v tomto „kotli národů“, který se začíná přirozenými vnitřními procesy roztápět a otřásat, je od počátku „politicko-korektní“ pokrytectví. Proto Fabius klidně drze vynadá Maďarsku, že činí to, co by měly být povinny činit ostatní „hraniční země“ EU, respektive schengenského prostoru: Stavba plotu na hranicích se Srbskem je přece první konkrétní čin, kterým chce vláda jedné země dát najevo, že ilegální masová imigrace je – prostě ilegální.

Kdo asi, pane ministře, ty války vyvolal? Nebyly to jen Spojené státy, ale také právě vaše Francie.

Přesně to měly a mají činit vlády Itálie či Řecka, které jsou za „nasávání“ hord odpovědné. O těch ale Fabius mlčí. Nekritizuje je, že miliardy, které dostávají – ostatně i z našich daní – od bruselské administrativy k zastavení „černé tsunami“, využívají k látání svých rozpočtových děr. Nevytýká jim, že nezastavují lodě na moři a neposílají je zpět – tak jako australská vláda. Rozčiluje se, že je Maďarsko chce zastavit – protože EU ve skutečnosti imigrantskou „krizi“ chce a potřebuje. Je ideálním prostředkem k další „dramatické“ centralizaci Unie a její přeměně na superstát, Spojené státy evropské.

Hodnota užitečných idiotů

A tak zapláče: "Neměli bychom zapomínat, že to jsou muži, ženy a děti se svými úzkostmi a nadějemi." A co takhle, pane ministře, úzkosti a naděje současných evropských, a mezi nimi i českých a moravských, mužů a žen? Potomků těch, kteří po staletí budovali a vytvářeli své domovy, národní státy, aby je nyní dali v plen hordám, které si prostě usmyslely, že chtějí žít tam, kde se mohou mít lépe, protože absurdní sociální systémy Německa, Francie a spol. jim to přímo nabízejí? Na ty nemyslíte?

Samozřejmě, že ne. Jde přece o „evropské hodnoty“. A ty jsou co? Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem to rozhodně není, křesťanské hodnotové dědictví jste vytlačili i z preambule „evropské ústavy“ (Lisabonská smlouva). Hlavní hodnotou je zničit národní stát – a k tomu „uprchlíci“ dokonale poslouží. Stejně jako idioti (na chvíli užiteční) – různí intelektuálové a akademici, žijící z daní zmíněných pracujících mužů a žen, kteří vaše „humanitární bombardování“, hodnotami životně doplatí.

Doznání a zlověstná věštba

„Přistěhovalecká vlna jen tak neskončí a bude trvat několik let,“ informuje nás francouzský ministr zahraničí – a ten o tom musí přece něco vědět. Otevřeně nám tak říká, že proti hordám, nejen z Afriky, či Středního východu, ale také z Albánie a dalších balkánských zemí (o Ukrajině raději zatím ani nemluvě), nemíní rozhodující politické elity EU nic dělat. Že všechny ty „summity“ jsou jen stínová hra, která ve skutečnosti slouží k legalizaci ilegálů – a nadávání vlastnímu lidu. Už se ani není nutno namáhat formálně měnit zákony.

Musíme tak jednat, protože jsme „humanisté“ a „příčinami (tohoto zničujícího exodu, pozn. aut.) jsou chudoba, oslabení států a války“. Kdo asi, pane ministře, ty války vyvolal? Nebyly to jen Spojené státy, ale také právě vaše Francie (viz Libye či Sýrie). Kdo má takový zájem na „oslabení států“, když ne ti, jejichž koloniální minulost slabé státy i chudobu vyvolaly? Není to – když už vůbec – spíše tedy vaše odpovědnost?

Jakým právem tedy mluvíte o tom, že odpovědnost by měly převzít všechny státy unie? Vím jakým – právem silnějšího. A dovolit si přidat, že „klimatické změny pak v příštích letech tento jev (tedy pokračování migrantské šílenosti) ještě posílí,“ je už na hraně nesnesitelného. Všichni víme, kde se bude brzy konat další „klimatologický festival“, jenž má dát ránu z milosti dokonávající evropské ekonomice – vedle smlouvy o hospodářském otroctví se Spojenými státy (TTIP): Bude to Paříž.

Bez obrany?

„Nuž bez obrany, bez obrany, meč vytrhli nám džingistáni,“ napsal slovenský básník Janko Jesenský, vstříc jedné strašlivé tsunami – té nacistické, které jsme se nakonec ubránili. Ta současná má ještě hrozivější podobu. Je totiž, jak se dnes moderně říká, „hybridní“. Vlastně nejsme ani přesně schopni určit, kdo je náš hlavní nepřítel – i když to již dlouho víc než jen tušíme. Teď i víme.

Jsou to lidé jako německá kancléřka Angela Merkelová, francouzský prezident Hollande – případně jeho hlásná trouba, ministr Fabius. Všichni ti sociální inženýři, kteří se pokoušejí v přímém přenosu opět dokazovat, že černé je bílé – a naopak. A ještě to drze vykřikují v rádoby „humanistickém“ gestu a „rozhořčení spravedlivých“.

Veřejnost v Německu už doutná – i když o tom nesmíme vědět – ale okřikována (tam pochopitelnou) mantrou „neonacismu“, zatím váhá. Brzy však vybuchne. O francouzské veřejnosti ani nemluvě. Marine Le Penová, bude-li jen trochu šikovná, to všem místním Fabiům v prezidentských volbách vysvětlí ještě rázněji. Vědí to – a proto tolik spěchají.

A my? My s brežněvovsky „omezenou suverenitou“ a vládou, která se posmívá výrokům svého prvního místopředsedy o nutnosti uzavřít smrtící „schengenský prostor“? Která se chce jako chytrá horákyně „vyplatit“ tím, že budeme posílat stamilióny (a pak miliardy) do bezedných děr „táborů“ pro imigranty kdesi uprostřed Nikde?

Jistý návod dává finále zmíněné básně Janka Jesenského. Říká se v ní:

Mě cinkot oněch korun děsí / nekoupíš za ně živý tep. / Tak se mi zdá, že střádáme si / ne na boj, ale na pohřeb.

Však před pohřbem

byť bez obrany

a byť nám vzali domovy

Bijme ty hlavy při padání!

Když mečem ne, tak okovy!