Divadlo, o kterém režimní média vyřvávají,že je výrazem moci lidu, je zde zase. Máme ho brát vážně? Samozřejmě, že nikoliv. Předně všechny dosavadní volby od roku 1989 probíhaly v podmínkách tvrdé censury, stejně jako v dobách vlády bolševika. Tudíž jednalo se ve všech případech o podvod – a slušný a čestný člověk výsledky získané podvodem nebere vážně.

Za druhé, vše je nastaveno tak, že už jen moci se účastnit voleb, znamená potřebu nemalých, ba horentních částek peněz na reklamu apod., tudíž je zcela flagrantně porušena rovnost šancí volebních subjektů ve volbách. Pomýšlet na vítězství tak mají šanci jen členové klubu miliardářů. Tudíž jedná se o dvojnásobný podvod. A slušný a čestný člověk výsledky získané dvojnásobným volebním podvodem dvojnásob nebere vážně.

A za třetí, žádné své „zástupce“ si nevolíme. Zkuste jít za nějakým „svým poslancem“ a něco na něm po volbách chtít. Kdo jste a co ode mě chcete? Já vás volil a vy jste ve volbách slibovali….Cože? Ty jsi mě volil? Neotravuj! Nebo sofistikovaněji: My jsme se snažili, holenku, ale parlament to neschválil…Nebo ještě lépe: Máme málo hlasů, až nás bude volit víc lidí, určitě, ale určitě své sliby dodržíme…Nutno připodotknout, že aby nás „tohle“ zastupovalo, my „tomuhle“ celé čtyři roky zajišťujeme šlechtický a naprosto bezpracný způsob života. Ale co bezpracný! Poslanci mohou celé čtyři roky škodit zemi, okrádat nás a schvalovat děravé zákony, a nic, vůbec nic se jim nestane. To je panečku život! Nesou odpovědnost menší než jakákoliv toaletářka!

Za 24 let máme rozkradený stát, společnost je neprodyšně rozdělena na menšinu parazitů – otrokářů a na většinu otroků či kolaborantů s otrokáři, a kolik už jsme měli voleb? Jsme skutečně tak hloupí, nebo je v tom něco víc? Nějaký systém, který pracuje s ďábelskou přesností švýcarského hodináře, a který zajišťuje, že věci jsou, tak jak jsou, a kára zločinů a zlodějin jede dál a dál bez ohledu na to, jak moc se ti dole rozčilují?

Co se tedy vlastně odehrává v den voleb, oč ve skutečnosti běží a koho si vlastně volíme? To je naprosto zásadní otázka, jejíž zodpovězení mnohé vysvětlí.

Volíme si malou skupinu lidí, kteří na dobu čtyř let budou mít – na rozdíl od ostatních občanů – nejen ona šlechtická privilegia, ale budou místo nás (a klidně i proti našim zájmům) rozhodovat a všech zásadních politických věcech našeho života. Není ze strany občanů podstupování svých práv nějakým dočasným šlechticům skutečné šílenství? Proč to vlastně dělají?

Ale smysl tzv. voleb je mnohem hlubší: rozeštvat, rozdělit společnost, vytvořit iluzi, že skutečně je demokracie, tedy vláda lidu“. Několik velkých sběračů hlasů pak ona práva bude vykonávat místo občanů. Geniální, jednoduché, elegantní. Sugesce autenticity voleb je posílena i tím, že to není jen obyčejná komedie, vůbec ne: Je to tvrdý boj, který se podobá zápasu zuřivých psů o kořist, rvačce o voňavý salám. Někdy při tom boji lítají doslova chlupy.

Občané, hypnotizování médii, na ten boj jen s úžasem hledí, pak něco někomu hodí do urny, a pak už se za jen čtyři roky diví, kolik miliard se někde prošustrovalo a ztratilo.

Co tedy dělat? Odmítnout divadlo? Jak?

Volba není snadná a cesta jednoduchá. Ti, kteří točí s dnešním systémem, nejsou hlupáci. Je to věc peněz – těch mají více. Je to věc médií – ta pracují pro ně. Je to věc inteligence – i té mají více. Navíc občané „dole“ se nijak nedovedou organizovat. Žádné „MY“ neexistuje, nejsme ho schopni naplnit a stvořit, neumíme táhnout za jeden provaz, chybí nám velkorysost i citlivost.

Vláda prostě není pro hlupáky, nemůže ji vykonávat kdejaký osel. Ten, kdo vymyslel dnešní systém, byl téměř génius.

Tak jako asijské bojové sporty učí ve svůj prospěch využívat sílu a útočnost protivníka, i ten dnešní politický systém s radostí sáhne po každém hlupákovi, který ho chce kritizovat: Pojď kandidovat, postav novou partaj a začni i ty lidem slibovat modré z nebe. Zkus získat aspoň několik hlasů! Hrozen kandidujících hlupáků a kariéristů zatouživších po bezpracném poslaneckém životě, obklopujících a dělajících komparz starým protřelým politickým matadorům, dodávají každému volebnímu klání punc opravdového zážitku. A co teprve, když se tyto „nové naděje“ skutečně do parlament dostanou?

Co tedy dělat?

Zastupovat sami sebe, odmítnout účast v podvodné hře, neuznat a zakázat parlamentním prostitutkám zastupovat a krást nám naše práva a hlavně mluvit naším jménem.

Namísto kandidátky nějaké pofiderní strany tudíž do urny třeba hodit oznámení se svým rozhodnutím, které by mohlo vypadat takto.

Zakazujeme všem politický stranách mluvit naším jménem.

Oznamujeme, že výkon svých demokratických, politických, sociálních a ekonomických práv nadále budeme vykonávat každý sám za sebe bez jakýchkoliv zprostředkovatelů a údajných "zástupců" či obhájců" našich zájmů.

Toto zastupování budeme vykonávat v Českém sněmu, který tímto okamžikem vzniká a je od té chvíle otevřený pro každého občana ČR, ten budiž naším parlamentem a zákonodárným tělesem naší země. V něm bude místo pro každého občana který tak jako my odmítne vzdát se svých práv ve prospěch skupin politických prostitutek - zlodějů našich vlastních práv.

Pak by mělo následovat stručné a jasné odůvodnění tohoto kroku. V něm by nemělo chybět ani připomenutí, že některé základní články Listiny ústavních práv a svobod, která je nedílnou součástí Ústavy ČR, jako je například ustavení o nedotknutelnosti obydlí, se staly jen cárem papíru, který nikdo nedodržuje a že plná odpovědnost za toto pohrdání některými základními právy padá na parlamentní strany a na parlament jako celek.

Alex Vrba