„Největší morální úhony dosáhlo Ministerstvo vnitra za působení Ivana Langera a Jana Kubiceho. Pro ty dva nebylo nic nemožné. Chovali se ve státní správě jako v soukromém podniku, avšak s tou výjimkou, že to neplatili ze svého, ale z daní daňových poplatníků. Vedoucí funkce obsazovali svými kamarády a ty vedoucí, které tam nechali, upláceli vysokými odměnami, aby si zajistili jejich loajalitu, tedy mlčení o zrůdných praktikách, které do vnitra zanesli,“ říká na úvod bývalá kontrolorka Helena Bartůňková, kterou z vnitra loni propustili. Reaguje tím na údajné tristní poměry mezi úředníky tohoto resortu. Například na to, že minulý ministr Jan Kubice přiznal při odchodu svému tehdejšímu prvnímu náměstkovi Jaroslavu Hruškovi rentu pětašedesát tisíc korun, což zarazil nynější ministr v demisi Martin Pecina.
Praktiky na vnitru
„Kdo s těmito praktikami nesouhlasil, byl odejit. Tak si lze lehce představit, jakými lidmi je státní správa v současné době obsazena. Jednak těmi, kteří se neštítí podílet na nekalostech, a jednak těmi, kteří z existenčních důvodů pouze přihlížejí a mlčí. Konkurenční doložky ve státní správě jsou nestoudností a není nic jednoduššího, než je drobnou právní úpravou zakázat. To by ale k tomu musela být politická vůle,“ sděluje dále Bartůňková s tím, že Kubice přiznal Hruškovi zmíněnou měsíční rentu právě na takzvanou konkurenční doložku. Ministerstvo vnitra se již dříve opakovaně odmítlo k jejím komentářům vyjádřit.
Neumětelové vládnou
„Chápu, že ministr nemůže vědět všechno a je závislý na informacích od lidí, kterými se obklopí. Celé své působení ve státní správě jsem zasvětila službě občanům a tvrdě jsem se dožadovala obecné spravedlnosti z pozice zdravého selského rozumu, bez ohledu na režimy. Mé názory a materiály vždy korigovali nadřízení. Když se mi jejich korekce nelíbily, měla jsem odvahu se obrátit přímo na ministra, abych ho informovala o skutečném stavu věcí. Nikdy jsem si žádné servítky nebrala, neboť kvalitu lidí jsem neodvíjela podle jejich postavení. Od nástupu ministra Langera se mi už nikdy nepovedlo dostat můj názor k ministrovi. Byla vytvořena účinná bariéra. Místa vedoucích zaměstnanců, tedy náměstci a ředitelé, byla totiž potvrzena nebo obsazována pouze těmi, kteří projevili svou schopnost vyhovět zájmům nadřízeného, který je také dokázal z našich daní velmi výrazně odměňovat,“ vzpomíná.
MUDr. Mgr. Ivan Langer
- ODS
- Výbor pro bezpečnost
A ve stejném tónu i pokračuje: „Tím byl vytvořen tým vedoucích zaměstnanců nadstandardně odměňovaných za loajalitu, kteří se už nezabývali tím, co by ministr měl vědět, ale tím, co by podle jejich názoru chtěl slyšet. Při výběru vrcholových zaměstnanců zevnitř úřadu si navrhující zpravidla vybírali jedince, kteří o dané problematice moc nevěděli, aby na nich byli z odborného hlediska závislí. Řada z těchto neumětelů, dosazených do nejvyšších funkcí, však své navrhovatele doběhla. Typickým příkladem je například ekonomická náměstkyně Miroslava Oliveriusová, pro kterou není problém cokoliv ministrovi slíbit, aniž by věděla, jak toho dosáhnout. K její obraně je však třeba říci, že ekonomický úsek funguje v zaběhnutých kolejích bez personálních otřesů.“
Naprostou katastrofou na vnitru jsou podle ní lidé, které si tam přivedl Jan Kubice. „ Opravdovou katastrofou je působení Kubiceho pohůnka na odboru interního auditu a kontroly (OIAK), tedy ředitele Petra Plaňanského. Jeho působení od června 2011 je provázeno atmosférou strachu a klientelismu neskutečných rozměrů, o čemž svědčí snad největší personální otřesy v dějinách odboru státní správy. Vynucená fluktuace, systemizace pracovních míst, odměňování. Skutečnost, že nový ministr vnitra ponechal tohoto člověka ve funkci svého přímého podřízeného, ve funkci, pro níž nemá odborné a osobnostní předpoklady, nabízí řadu úvah, zda jako bývalý člen Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ ) neví něco, co brání jeho odvolání z funkce. Naprosto neuvěřitelné je, že ani po mém upozornění na prokazatelné porušení rozpočtové kázně, které jsem zaslala na ministerstva vnitra a financí, ale i na Úřad vlády, tento člověk neustále setrvává na místě ředitele dost významného útvaru,“ podotýká.
„Týden po nástupu ministra Peciny sázeli zaměstnanci, kteří s Plaňanským přišli do styku, na jistotu, že bude odvolán z funkce, protože indicií pro to bylo více než dost. Ze zcela záhadných důvodů se tak nestalo. Nyní už tedy nejde o Plaňanského, ale o ministra Pecinu, aby vysvětlil, proč v pozici svého přímého podřízeného nechal člověka, který ani odborně ani osobnostně do státní správy prostě nepatří. Je škoda, že z ryze existenčních důvodů nebude řada zaměstnanců vnitra ochotna říci na tohoto tělocvikáře z jižních Čech, který se naučil v úzké součinnosti s Kubicem používat nekalé metody k odstraňování jim nepohodlných lidí, svůj názor,“ doplňuje.
Nepoučitelná společnost
Lidská společnost je podle ní nepoučitelná. „Je nepochybné, že současný globalizovaný společenský systém se zcela vymkl ze skutečných hodnot a důsledkem je totální demoralizace. Bezohlední, dominantní a rétoricky nadaní dravci vnucují různé fikce většině, která je v určité fázi bez přemýšlení přijímá jako nezvratitelná fakta. Cílem těchto fikcí, vytvářených skupinami oligarchů, je jediné - ovládat ostatní za účelem vlastního prospěchu. Fikaně k tomu používají nejrůznější metody, jak ovládané udržovat v existenčním strachu a nedat jim příležitost přemýšlet o základních příčinách jevů. Lidé se totiž dělí pouze na slušné a neslušné. Slovní hrátky na pravičáky a levičáky jsou nesmyslné. A tak, lidé, začněte přemýšlet o řadě pojmů, které vám byly vnuceny, ale nad jejichž obsahem a podstatou jste dosud neměli příležitost se skutečně zamyslet. Třeba demokracie, stát a veřejná správa, tržní mechanismus, hrubý národní produkt, státní dluh, rating, finanční trhy, právní systém, úroková míra, nezaměstnanost, Evropská unie, NATO, exekuce, statistika, znárodnění, vyvlastnění, ekologie, ústava, státní rozpočet, státní závěrečný účet, státní podpora,“ apeluje.
Právě Bartůňková spolupracovala na vytvoření zákona o státní správě, který nicméně stále nenabyl platnosti. „A znovu připomenu, že já, která jsem od devadesátých let kritizovala absenci zákona o státních úřednících, se nyní děsím okamžiku, kdy s jeho přijetím bude zakonzervován stav, ve kterém řada lidských kreatur bude mít jistotu svého přežití v demoralizované státní správě,“ varuje. Nakonec použije bývalá kontrolorka Ministerstva vnitra Helena Bartůňková přiléhavé přísloví: „Blbec není ten, kdo nerozumí, ale ten, kdo se neptá, když nerozumí.“
