Názory režiséra Zdeňka Trošky, s nímž vyšel v týdnu rozhovor právě na serveru ParlamentníListy.cz, považuje katolický kněz, který o sobě říká, že se nebojí myslet si pravdu, jen se obává ji otevřeně říct, pro názorové rozpory v církvi, jako velmi zajímavé.

„Pan Troška má `bohužel` pravdu téměř ve všem co říká o církvi, restitucích a celkovém obrazu společnosti. I když ho osobně neznám, rád bych ho poznal. Je to jistě vzdělaný a sečtělý člověk. Jak ho sleduji, dokáže se dívat kolem sebe, dokáže vnímat potřeby a problémy lidí. Byl by skvělý kněz a měl by být politik. Respektive takoví politici by měli u nás být,“ říká duchovní.

Církevní restituce byly buď ušity horkou jehlou, nebo byly takzvaně podle názoru faráře ušity „někomu na míru“.

Církev to může zničit

„Bohužel, pan Troška má pravdu, když říká, že o církevních restitucích měli nejprve rozhodovat občané. To je ten stát, to je národ - a uvědomme si prosím, že ani mnoho věřících nesouhlasí s tak rozsáhlým navracením majetku, který je navíc nejistý. Pokud se něco mělo vracet, tak jen opravdu to, co bylo prokazatelně ukradeno a předtím ale prokazatelně nabyto. Sami vidíme, že spory jsou třeba o majetek, který chtějí maltézští rytíři i další žadatelé. Je spousta majetku, která byla zabavena před 28. únorem 1948. Je spousta majetku, která nebyla tak prokazatelně nabyta, přesto o ni někteří žádají,“ namítá kněz.

Fotogalerie

 

 

 

 

!

K celkově krizové situaci v české společnosti církevní restituce jen přilévají pověstný olej do ohně. Restituce mohou být podle názoru kněze i řady dalších velkým problémem pro politiku do budoucna. Ale především pro církev.

„My už teď, jako katolická církev v ČR, ztrácíme podstatnou část věřících. Ne, že by snad přestali věřit v Boha a stali se z nich ateisti, ale jsou to lidé, kteří sice nechodí pravidelně do kostelů, přesto mají k církvi svůj vztah. Nyní vidí, že ani čelní představitelé včetně kardinála Duky neřeší neutěšenou situaci ve státě, to, že je stále méně peněz pro nemocné, důchodce, že přibývá bezdomovců, exekucí a tak dále, ale to, který objekt, polnost, les dostaneme, nebo ne. Vždyť nikdo v naší církvi není schopen garantovat, že se o všechen ten majetek, ať už původně vrácený či v náhradě, dokáže starat. Restituce nás jako společenství může poškodit a možná zničit. Může nastat opravdu velký odliv věřících, a to může být velkým celospolečenským problémem,“ myslí si duchovní.

Sami kněží jsou podle jeho názoru v mnohém proti masivnímu navracení majetku. Podle nich to udělá zlou krev mezi lidmi, ale i mezi jednotlivými církvemi. Hlavně pak bude prý zajímavé sledovat, kdo se o ten majetek bude starat.

„Je zvláštní, že na jednom nejmenovaném biskupství, v nejmenovaném kraji, pracuje nejmenovaný člověk, který vlastní snad hned několik realitních kanceláří. Že se třeba někde bývalí vysocí představitelé krajů přemístili právě do biskupských sídel, aby se postupně starali o církevní majetek,“ diví se duchovní.

Faráři si na kostely a fary budou muset peníze shánět sami

Problém je také v tom, že drtivá většina farářů nevěří tomu, že by církevní restituce či prostředky z nich opravdu výrazně pomohly tam, kde je to nejvíc třeba  - v malých městech, na vesnicích, tam kde je poslání církve velmi důležité.

„Ani si neumíte představit, s čím musí bojovat farář, který chce sehnat peníze na opravu kostela, kaple, fary. Pokud si někdo myslí, že může vzít peníze ze sbírek, nebo že přijde za biskupem a řekne, že chce peníze na opravu kostela, protože je to pro dobro věci a pro všechny ty ovečky, které chodí na bohoslužby, tak je hodně naivní. Těch, peněz, které při mších vybereme, je čím dál méně a většina z nich se odevzdává. Pokud chceme cokoli opravit, trvá to neskutečně dlouho a zápasíme stejně s byrokracií jako kdokoli jiný. Horší je to o to, že zápasíme se svou byrokracií a pak ještě s tou klasickou, úřední. Někdy je to demotivující,“ dodává ze svých zkušeností kněz.

Nejhorším zjištěním pro něj samotného bylo vyjádření jednoho velmi vysoce postaveného duchovního, který prý před časem pronesl: Byli bychom hloupí, kdybychom si nevzali, co se nabízí. Tahle šance se už nikdy nebude opakovat a my jsme ta církev, my jsme boží poslové… Či tak nějak podobně.

„Bylo mi z toho ne smutno, ale zle. Možná to ten člověk myslel v dobrém, ale řekl to neskutečně arogantně. Vždyť co je dneska lidí, kteří žijí z 30 korun na den, nemají na nájem, energie, jídlo, pomalu ošetření. Osobně každý měsíc vypomáhám dvěma rodinám, kterým posílám nějaké peníze, protože se ne svou vinou dostali do špatné situace. A namísto toho, co by měl stát nepotřebný majetek prodat, výtěžek zařadit do nějakého sociálního fondu, dá ho opravdu, jak říkal pan Troška, šmahem církvi, ta stejně nebude vědět, co s ním a bude se jej snažit zbavit, nebo bude chátrat. Kdo probůh bude hospodařit na těch polnostech, v těch lesích? Kardinál, arcibiskupové, biskupové, nebo my kněží, kteří spravujeme tři až pět farností, nebo řádové sestry? Opět to bude ležet ladem, nebo to zaberou spekulanti a stejně z toho žádný efekt nebude,“ dodává kněz.

Pán Ježíš by jim měl nakopat predel

Sám si myslí, že už tak špatnou náladu ve společnosti a rozkoly v politice můžou ještě více zostřit právě církevní restituce.

„Politici jsou církevními restitucemi vydíráni jeden druhým a jsou vydíratelní. A to je špatně. Kdokoli je vydíratelný, je i zkorumpovatelný. A v žádném státě v Evropě, nebo na světě by někdo nepřipustil takový galimatyáš, takovou blamáž, aby mávnutím kouzelného proutku `daroval` jakékoli organizaci tak obrovský majetek a ještě ji dalších mnoho let platil. Znovu opakuji, kolik opravdu prokazatelně ukradeného majetku nebylo po roce 1989  navráceno. Dodnes se ti lidé soudí a marně. Jak mohou věřit ve spravedlnost, když oni na tom stráví desítky let soudních tahanic, nervů a církev si přijde, řekne si, co chce a stát jí to prostě dá. Tohle Bůh rozhodně nechce a jak řekl jeden můj starý kolega, který je od nátury trochu ráznější: `Teď by měl přijít Pán Ježíš a nakopat jim pr…`. Bohužel i on má pravdu, a to je na tom to nejsmutnější,“ uzavírá svůj pohled na situaci v církvi kněz středních let.

Fotogalerie