Vzorný soudruh Halík: Připravoval kádry na ministerstvu Halík své tehdejší působiště v curriculum vitae nazývá "Institutem Ministerstva průmyslu". Skutečný název by se mu nejspíše do životopisu tolik nehodil: "Institut pro výchovu vedoucích pracovníků Ministerstva průmyslu ČSR". Ilustrační foto 28.květen 2013 - 08:20 Jak Prvnizpravy.cz informovaly v pátek, obrátil se akademický pracovník Daniel Solis na rektora Univerzity Karlovy Václava Hampla ve věci intrikaření teologa Tomáše Halíka. Politolog a vysokoškolský učitel informoval rektora UK o nátlaku, který Halík vyvíjel na vedení jeho školy, když se mu nelíbil rozhovor, který Solis poskytl médiím a v němž Halíka zmínil jako jednoho z představitelů "Nového světového pořádku". V závěru dopisu pak Solis na Halíkovu adresu uvedl: "Jako bývalý zástupce vedoucího Brigády Socialistické práce a zástupce úsekového důvěrníka Rady Odborových Hnutí úseku Podolí II a člen výboru ČSM, který byl několikrát vyhodnocen jako nejlepší pracovník v rámci socialistické soutěže, absolvent podnikového školení pro nestraníky a dvouletého studia stranického vzdělávání, by mohl názorové různice a spory akademického rázu řešit jinak, než zákeřnými útoky za zády svých oponentů." Kde Solis k takovým informacím přišel? Vždyť Tomáš Halík má sice na svých webových stránkách přehršel údajů o své osobě, ale o této části jeho minulosti se téměř nic neví. Období let 1972-1975 odbývá jen poznámkou o tom, že pracoval jako "podnikový sociolog v Chemoprojektu Praha" a léta 1975-1984 strávil jako "psycholog na Institutu Ministerstva průmyslu" a pak odtud odešel "na nátlak StB". Více se ale o tomto poměrně dlouhém Halíkově údobí nedozvíme. Zapátrat proto musíme v archivu. V instituci, kterou donedávna vedl Halíkův známý, Daniel Herman, se k osobě Halíka dá dohledat několik desítek dokumentů, neboť Státní bezpečnost o něho měla zájem a pokoušela se ho naverbovat do svých služeb. Zda se jí to nakonec povedlo, nevíme - víme jen, že když se o to pokoušela v roce 1982 poprvé, úspěšná nebyla. Halíkovi se musí přičíst k dobru, že na nabídku spolupráce, která mu byla dne 17. června 1982 učiněna, nekývl - tajní si do svých materiálů zapsali, že se choval drze a sebevědomě a "v průběhu rozhovoru dával najevo svoji intelektuální úroveň". Co ale této schůzce předcházelo? VYCHOVÁVAL KÁDRY Halík své tehdejší působiště v curriculum vitae nazývá "Institutem Ministerstva průmyslu". Skutečný název by se mu nejspíše do životopisu tolik nehodil: "Institut pro výchovu vedoucích pracovníků Ministerstva průmyslu ČSR" nebo také "Institut pro výchovu kádrů". Nastoupil na zdejší pracoviště roku 1975. Od 1. ledna roku 1978 zde působil ve funkci samostatného odborného referenta na katedře psychologie práce. A jeho kolegové si ho nemohli vynachválit - nejen pro jeho odborné znalosti, kvalifikaci a příkladnou pracovitost, ale i pro osobní angažovanost v politicko-společenských záležitostech. Tomáš Halík byl vskutku příkladným soudruhem. "Velmi brzy po nástupu na katedru psychologie práce IMP se aktivně zapojil do odborářské činnosti jako zástupce úsekového důvěrníka a na nové funkční období je úsekem (Podolí II., pozn. red.) navrhován na funkci úsekového důvěrníka. Aktivně se podílel na vypracování sociálního plánu IMP jako člen komise o pracující. V IMP se účastní politického školení pro odborné pracovníky," píše se v jeho posudku z roku 1976. "Je perspektivním pracovníkem koncepčního typu, má velmi dobrou pracovní morálku a své úkoly plní iniciativně, obětavě a na vysoké odborné úrovni, o čemž svědčí i pozitivní hodnocení jeho práce ze strany odběratelů, například odboru pro práci s kádry MP ČSR. Jeho práce významně přispívá k plnění odborných úkolů Institutu. Byl několikrát vyhodnocen jako nejlepší pracovník v rámci socialistické soutěže," čteme zase v jiném hodnocení. Ve školním roce 1980/1981 zahájil dvouleté studium stranického vzdělávání k otázkám světonázorové výchovy, stojí v hodnocení z roku 1981. Téhož roku absolvoval v NDR "nástavbový kurs pro instruktory soc. psych. výcviku". "Jak vyplývá z komplexního hodnocení s. Dr. Halíka, jmenovaný projevuje v pracovní a odborné oblasti angažovanost za realizaci politiky v KSČ, je ochotný a svědomitý, spíše uzavřený, avšak po navázání kontaktu má velmi dobrý vztah k lidem. V kolektivu je oblíben," chválí ho kádrové materiály z roku 1982. Halík také jako člen kolektivu soutěžil o titul Brigáda socialistické práce československo-sovětského přátelství. V ROH byl od roku 1972. "S. Dr. Halík je zástupcem úsekového důvěrníka ROH a členem komise ZV ROH pro socialistickou soutěž. Úkoly, vyplývající z těchto funkcí, se snaží plnit svědomitě. Absolvoval politické školení pro nestraníky a od roku 1980 navštěvuje dvouleté studium stranického vzdělávání," napsal o něm v témže roce jeho nadřízený, vedoucí katedry psychologie práce IMP ČSR Václav Bouda. Byl členem komise CO (civilní obrany) pro branou výchovu a tajemníkem komise péče o pracující. Úspěšně prováděl školení pracovníků pro pionýrský tábor z hlediska psychologie a pedagogiky. Pracoval jako člen výboru ČSM, až do jeho zrušení v roce 1968. ROK 1968: RADĚJI SE NENAMOČIT Na svém webu také Halík uvádí, že byl činný v opozičním dění roku 1968. "Kolem Pražského jara 1968 byl aktivní opozičním studentském hnutí jako člen Akademické rady studentů Filosofické fakulty UK a účastnil se ekumenických aktivit křesťanů. Patřil k zakládajícím členům Ekumenického hnutí inteligence a studentů a Díla koncilové obnovy, zakázaných po srpnu 1968," píše o sobě Halík ve svém životopise na vlastních webových stránkách. Jenže materiály StB i jeho vlastní životopis, který je součástí spisu, mluví trochu jinak. "Nepatřil k radikální skupině studentů. Postupně si vytvářel vztah k novému vedení strany, s jehož základním konsolidačním úsilím souhlasí. Má zásadně kladný vztah k socialistické výstavbě," mluví o Halíkovi posudek z června 1972. Ve svém vlastním životopise z roku 1975, který Halík nadřízeným předkládal, píše. "V kritickém údobí roku 1968 jsem nezastával žádné funkce a neúčastnil jsem se žádných protisocialistických a radikalistických akcí - v té době jsem ani nebyl v ČSSR." V tu dobu totiž několik měsíců studoval ve Velké Británii. "Protože situace ve vlasti byla složitá, prodloužil si pobyt a vrátil se až v prosinci 1968," stojí v záznamu ze schůzky Halíka s příslušníkem Státní bezpečnosti z roku 1982. V materiálech je také výslovně uvedeno, že Halík odmítl podepsat Chartu 77. KANDIDÁT TAJNÉ SPOLUPRÁCE To vše dávalo StB naději, že by pro ni mohl být Halík užitečný jako agent. Byl schopný, pracovitý, spolehlivý. A protože na něj bezpečnost zároveň věděla, že se schází s katolickými intelektuály, měli na něj páku v podobě výhrůžky obviněním z protistátní trestné činnosti. S Halíkem se proto sešli v červnu 1982. "Kazatel", jak ho ve svazku KTS (kandidát tajné spolupráce, pozn. red.) nazývali, tehdy na setkání s estébáky vystupoval sebevědomě, bránil se, že si není žádného trestného činu vědom, že víra je jeho soukromou záležitostí a že spolupráci přijmout nemůže. Tím si StB automaticky pohněval a bylo navrženo jeho přeřazení na "méně exponované pracoviště v rámci ministerstva průmyslu". Na ministerstvu průmyslu vydržel Halík ještě dva roky, v roce 1984 nastoupil jako psychoterapeut na Protialkoholním oddělení Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice UK. Tím ale Halíkův spis vpodstatě končí - paradoxně tam, kde začínal být nejzajímavější. Halík sebevědomě odmítl spolupracovat s StB a tím je vše uzavřeno? To je minimálně zvláštní. Jak to, že nemáme další desítky stran spisu o tom, jak státní bezpečnost tuto - od této chvíle tolik nepohodlnou, protože vzpurnou - osobu dále sledovala, prováděla jí domovní prohlídky a pokoušela se o další schůzky? Můžeme věřit, že pohovorem z roku 1982 Halíkův kontakt s StB ustal. Můžeme si také ale myslet, že skončit nemusel. V archivu bezpečnostních složek ale o tom nic nenajdeme. Co zde badatel dostane k nahlédnutí, je jen torzo. Halíkův svazek byl totiž 6. 12. 1989 zničen...